Přeskočit na hlavní obsah

Moje zamilovaná vůně

Najít tu správnou vůni, která pro mě bude znamenat to pravé ořechové a vystihne ono pověstné jádro pudla , nebyl zdaleka jednoduchý úkol. Vyzkoušela jsem vskutku mnohé. Byly chvilky, kdy mi vonělo všechno a kdy naopak nic. Ovšem nemožné na počkání, zázraky do tří dnů se staly skutečností. Našla jsem jí.


Bylo nebylo. Před mnoha a mnoha lety, v době mých šakalích let se vyráběla vůně zvaná MODRÁ CHUPA CHUPS.  Byla naprosto boží! Pubescentní hoši ji milovali! Vůně byla dostupná v každé drogerii a cena, kterou jsem si mohla dovolit z velmi prostého kapesného byla více než vyhovující. Používala jsem ji asi tři roky...Pak najednou utrum, šlus a kde nic tu nic...pusto po pěšině. Můj milovaný odér vymizel z prodejních pultů...



A tak jsem z CHUPA CHUPS  za 250,- přešla na LIGHT BLUE od  Dolce a Gabany za téměř 2.000,-! Tato suma pro mě byla bez nadsázky šokující. Nedalo se nic dělat. Jako jediná mi připomínala mou lízátkovou vůni. Inu, abych se jakožto studentka nemusela upsat ďáblu, přála jsem si ji ke všem svátkům, narozeninám a Vánocům...Naše společná láska trvala asi dva roky, pak rodičům došly prachy a nervy. tedy mimo jiné. Já jsem se vůně převoněla a již jí nemohu ani cítit...



Byla jsem bezradná. Nic se mi nezdálo dost dobré. Vše smrdělo jako psí kšíry - dle mého skromného názoru. Jednoho dne jsem však zavítala do Yves Rocher a okusila vůni Šeříku ( ne doslova). Dokonalá. Jedním slovem dokonalá. Cena super - cca 700,-.  Používala jsem ji též dlouhou dobu. Jediná nevýhoda byla výdrž. Téměř nulová...Neustále jsem se musela pajcovat, což mě nebavilo. Vůně super, ale odmítám se oprašovat každou hodinu...



To nejlepší nakonec. Signature od Davida Beckhama. Přišla jsem k ní jako slepý k houslím. Byla v akci a tak šla do košíku. Bez zkoušky. Prostě jsem to riskla. Nu a konalo se velmi milé překvapení. Jeden střik a jsem celý den jako ze žurnálu!  Jedná se o  květinovou vůni s podtóny vanilky, jablka a orchideje. Cena je neuvěřitelná - něco kolem 500,-! Je opravdu báječná a navíc krásně vypadá...




A co vy? jaká je ta vaše nej?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...