Přeskočit na hlavní obsah

Malý pražský erotikon

Vlastně úplnou náhodou se mi díky mé milované přítelkyni Jance, dostala do rukou knížka Malý pražský erotikon. S ušima sklopenýma musím přiznat, že až do této chvíle jsem neměla zdání kdo je Patrik Hartl. Po přečtení této skvělé knížky mám jasno. Je to skvělý autor, který oplývá mně humorem velmi blízkým, smyslem pro nadsázku a uměním pro nalezení životní ironie...

Asi takhle. Kdo má rád knihy jako je HRDÝ BUDŽES,  díly ARISTOKRATKY nebo třeba DENÍČEK MODERNÍHO FOTRA, nebude zklamán. Jedná se o velmi podobný styl psaní jakožto i humoru a nutné dávky vtipu. Nechybí klasicky sucharský smysl pro humor, líčící barvité životní situace, které vás možná ani ve snu nenapadnou...

Jedná se o vyprávění životních příběhů několika lidí, respektive dvou rodin od útlého mládí až po nástup do rakve. Každá postava v románu je natolik rozdílná a přece se něčím podobají. Rodina číslo jedna má čtyři členy, respektive pět včetně úchylného psa Fida. Matka, lesbická kráska Táňa, majíc dva sexuálně velmi zdatné syny Cyrila a Tomáše - dvojčata, hrajíc dokonalou matku a manželku bez chuti na sex. Krasoň Zbyněk - otec - s postavou houževnatého atleta, klátíc jednu sukni za druhou, věrně milujíc svou choť Táňu.  Druhá rodina má téže pět členů. Marta, psychicky labilní žena s povislými ňadry, posedlá chorobným pořádkem jakožto matka pluku. Honza, bývalý fotbalový guru Sparty, který žije paralelně dva životy s milenkou a synem na straně jedné a manželkou s dcerami na straně druhé. Starší dcera Adéla s opravdu bohatým sexuálním apetitem a rozmanitým životem nestačí rodiče neustále vyvádět z údivů. Mladší robě Petra, u které se neví, zda je souseda Zbyňka či manžela Honzy, je příkladnou dcerou, občankou a ženou - až do té doby, kdy se ztratí v italských horách a přefikne zaprcatělého rentiéra Luigiho. A to nejlepší nakonec - věčně nadržená fena Bublina.


Tak co, už začínáte číst?


Pokud vám tato návnada nestačí, snad vás nalákám na epizodu, kdy zemře pes Fido, který se převtělí do tokajícího holuba a v zápalu vášně umrzne na střeše katedrály. Nebo mrtvá fena Bublina reinkarnovaná do čínského prasete...:D


Tak hurá do toho!





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...