A tak začaly padat mouchy vedrem..

To, co Vám nyní sdělím, jistě nikoho nepřekvapí. Je vedro. Je hic. Je na padnutí! Odjakživa jsem byla příznivce léta, sluníčka, opalovačky, drinků, prázdnin. První výkyv mého názoru jsem zaznamenala když jsem se zapojila do pracovního procesu. Náhle jsem totiž zjistila, že prázdniny jsou ta největší provokace. Všichni jsou doma, postují na "efbíčko" selfie z válendy u bazénu, prolekovaných dní či z chytání bronzu.

Skutečnost je ale jiná...

Nikdo už se ale nechlubí fotkami z upoceného a smrdutého vlaku, kterým každý den dojíždí na místo určení, neskutečně dlouhou pracovní dobou - což je zvláštní, protože je stejná jako v zimě, tekoucího makeupu po tváři či potních koláčů sledovanosti..

A pak když máte volno...

...nejradši zalezete do stínu modřínu s milou knihou v podpaží a za pár minut spokojeně usínáte. Opalování mě baví jen u moře, kde se to tak nějak vyžaduje. Nikdo přece nechce z dovolené přijet jako s odpuštěním "vyblité lečo" . Navíc v přímoří tak hezky pofukuje, všude cítíte sůl, slyšíte ozvy cizí kultury, takže se to samou sebou nabízí.

Včera jsem zpozorovala..

.. že mouchy opravdu padají v letu k zemi. Podle mě už je to smažení v pohybu nebaví. Prostě to nevydýchají a flák ho na roztavený asfalt. A pak milá moucho "Až mě andělé zavolají k sobě..". Obecně nejsem vyznavačka a zapřísáhlá fanynka letního hmyzu, který je vskutku všudypřítomný, ovšem při této skutečnosti jsem podlehla dojetí. Chudáci mouchy..

Ať žije léto a hurá směr prosinec, kdy si zase budu stěžovat, že je mi zima..

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil. Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...

Další informace

Zápisník jedné Radky

Prohledat tento blog