Přeskočit na hlavní obsah

Mužské pokolení z pohledu ženy

Rozhodně nejsem feministka a ani se jí nehodlám stát. Ráda bych vám jen představila svůj pohled na obyvatele Marsu. Možná jsem ještě poměrně mladá kukuřice, ovšem v těchto věcech mám jasno.


Kdo jsou muži?

Údajně prý páni tvorstva. S tím si dovolím nesouhlasit. Kdyby Eva neukázala Adamovi kouzlo ženského klína, vymřeli bychom po přeslici. Takže si dovolím oponovat knize svaté, Bibli. Samozřejmě ani bez mužů by nebylo žádné mecheche. Potřebujeme je, chceme a milujeme - tedy nepočítám ty zbylá 2%, kdy jen žena ženu pochopí :-)



Venuše versus Mars

My ženy máme za úkol 4 věci. Ano, slovy čtyři. Být krásné, sexuálně aktivní, čistotné a umět vařit. Ruku na srdce - ne vždy je to brnkačka. Například když se ráno probudíte s pupínky po celém čele. Vstanete o něco dříve než váš partner, jelikož už v noci cítíte rašení čehosi. Nakytujete se a děláte, že jste přirozeně krásná. Nebo, když se vám chce tolik spát a musíte hrát, jak jste sexuálně náruživá. Nebo když koupíte bramborový knedlík v prášku, balení zlikvidujete a předstíráte dokonalou hospodyni, co má kuchtění v paži. Uklízet se holt musí a někdo to zvíře jménem muž musí dezinfikovat. 

Muži nemají za úkol nic. Pokud pominu přežitek, že živí rodinu. Domnívám se, že ani to dnes neplatí. Vypadají pořád stejně. Na nic si nehrají. Nám se buď líbí nebo ne. Pokud se jim nechce do noci plné vášně má to dva důvody. Buď jsou na mol, nebo jsou na mol. Občas připadá v úvahu i únava z přepracování, kterou jdou řešit na pivo. A pak jsou na mol.Vaření je baví, protože to dělat nemusí. Dokonce jim i jde, protože jak říkám, vařit nemusí. Čistotní nejsou, od toho mají ženy.



Co bychom bez nich dělaly?

Asi by nastala hromadná slepičárna. Neodvažuji se ani o představu této situace. Muži jsou naší krásnou ozdobou. Většinou nás milují a starají se o nás. A pokud ne, vždycky je můžeme vyměnit za novější model :-)




Hezkou neděli :-)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...