Přeskočit na hlavní obsah

Švestkovo - hrušový koláč s vanilkou, vlašáky a kousky mandlí

Ráda vařím, smažím, peču :-) Včera jsem se pustila do našeho doma velmi oblíbeného koláče. Je opravdu jeden z nejlepších, jaký si můžete dopřát. Největší výhodou je však fakt, že je hotov než napočítáte raz, dva.  Recept podle Dity P.


Švestkovo - hrušový koláč s vanilkou, vlašáky a kousky mandlí 

*Příprava 25 minut, pečení 50 minut, pro 6 osob


Co budeme potřebovat?

200 ml zakysané smetany
85 g krupicového cukru
1 sáček vanilkového cukru
2 vejce
5 lžic rozpuštěného másla
180 g polohrubé mouky
1/2 sáčku prášku do pečiva
500 g  švestek, 500 g hrušek


Na drobenku:

80 g polohrubé mouky
50 g moučkového cukru
50 g másla
1/2 lžičky skořice
hrstka máku
hrstka mandlí
hrstka vlašských ořechů



Jak na to?

1. Nejprve v míse promíchám pěkně dohladka zakysanou smetanu, krupicový cukr, vanilkový cukr, vejce a rozpuštěné máslo. V menší misce promíchám mouku s práškem do pečiva, nasypu je do těsta a vše pečlivě spojím.


2. Formu o rozměru 20 x 30 cm důkladně vymažu máslem, vysypu hrubou moukou, vliju do něj těsto a rovnoměrně rozetřu.
 Tak nějak zhruba :-))

3. Předehřeju si troubu na 150- 180 °C. Švestky vypeckuju, rozkrojím je napůl a slupkou dolů je rozprostřu na těsto, aby byla celá plocha pokrytá.
 Mezi švestky kladu na plátky nakrájené a oloupané hrušky.

4. V míse propracuju mouku s cukrem, máslem a skořicí, mákem rozsekanými mandlemi a ořechy na drobenku. Drobenkou pak posypu koláč. Koláč peču v troubě asi 50 minut.


Tip:Koláč se dá udělat skoro z každého ovoce. Dobré jsou meruňky, hrušky, borůvky, rebarbora. Právě to, co zrovna uzrálo.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...