Vytvářejte afirmace

AFIRMACE. Znáte to slovo? V různých slovnících můžete dohledat, že se jedná o jakési přesvědčení, přitakání, utvrzení, přání. Každý den tvoříme myšlenky, které ať chceme nebo ne, zhmotňujeme v opravdové činy, situace, okamžiky. Můžete si myslet, že Vám třeba věším bulíky na nos, ale opak je pravdou. Já sama jsem vzácný příklad toho, že si žiju svůj sen.

Každý den si opakuji afirmace, přání, které chci aby mě potkaly. A věřte nebo ne za nějaký čas, když se podívám na svou nástěnku vizí, s nadšením zjistím, že jí musím předělat, protože se mi už vše splnilo. Síla myšlenky je tou největší silou na světě. Zkuste to...

Základem je myslet pozitivně..

Klišé? Tůdle nudle! Udělejte si dva testovací dny. ten první si zahrajte na zapřísáhlého negativistu a zkoušejte maličkosti. Afirmace typu -" „Ježiš, tam je zase hnusně.”, "Ten vlak bude zase plný lidi", "Neseženu místo na parkování", "Dnes vypadám šíleně",...

A co se stane? No přece to, co vyslovíte!

Druhý den na to jděte od lesa, z opačné strany mince. "„To je dnes ale krásný den, dnes se mi vše podaří.”...

A co se stane? No přece opět to, co vyslovíte!

Bez ohledu na okolí, vzdělání, osud či náhodu jsou to naše myšlenky, které tvoří naši realitu a budoucnost.

Afirmace jsou vnitřně vyslovené myšlenky, kterými měníme chod událostí ve svůj prospěch či neprospěch. Vždy je tvořte v přítomném čase!

Zde malé ukázky:

Tím, že pomáhám sama sobě, pomáhám i všem lidem, na kterých mi záleží.

Mám se rád/a a volím si vidět se v novém světle.

Můj příjem se neustále zvyšuje.

Můj život je čím dál lepší a lepší.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil. Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...

Další informace

Zápisník jedné Radky

Prohledat tento blog