Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsme vybírali jméno pro Fazolku

Výběr jména pro nového člena rodiny bych přirovnala k vysoce adrenalinovému sportovnímu zážitku. Jistě to zažila valná většina budoucích rodičů. Samozřejmě nepopírám možnost, že někdo své robě tituluje přízvisky jako -" hej ty", "hele", "nijak", "ty tam" - ovšem upřímně doufám, že jich není moc.

Ani já v doprovodu Pana Božského netvoříme výjimku. Pravidla hry byla stanovena. Já vybírám jméno pro slečnu Fazolku (beztak mám mateřské tušení, že to bude holčička) a partner pro pana Fazoleho. Já jsem měla volbu jasnou poměrně brzy. Jelikož razím teorii, že mé dítě nesmí nést jméno nikoho, koho znám, výběr se značně zúžil. Rivaly na cílové rovince byly dvě jména. Zoe (čteno Zouí) a Jasmína. Připravila jsem si slovní prezentaci, kterou jsem přednesla příteli. Obeznámila jsem ho s významy jmen, historií, numerologickým rozborem a číselnou shodou s příjmením :D A kdo zvítězil? Traaadááá  vítězem v běhu na dlouho trať je Zoe! Jméno Jasmína nebylo zvoleno, jelikož pokud to prý bude Jasmína, tak proč ne už rovnou levandule? :-D Muži..

A co chlapec?

Sama musím uznat, že jsem se ráda zbavila tak těžkého úkolu, který nemusel tížit má křehká bedra. Jen tak pro zajímavost jsem si listovala kalendářem i diskuzemi na internetu. Zaujala mě jména dvě. Ano, dvě! Kryštof a Adam. Ani jedno neprošlo, což jsem opravdu "nečekala" :D
Přítel byl poměrně v úzkých. Kalendářem listoval sto let a jednu zimu. A nic. Prostě nic. Až náhle, najednou se to stalo. Vyslovil ono pravé jméno pro pana Fazoleho. Robin. A já si říkám, že vlastně ano. Ráda budu mít syna se jménem Robin!


Co vy na to ? :-)




Komentáře

  1. Jojo, známe tuhle diskuzi moc dobře. Manžel teda nakonec vždycky prosadil svou, ale bojovala jsem statečně:-) Chtela jsem Pomněnku nebo Andělku, ale nakonec mě doma prehlasovali:-) Tak držím palce na holku:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já musím říci, že ta naše debata nebyla nijak horlivá :-) A těším se jak na Robina tak na Zouí :-) Uvidíme, zda mám správný mateřský instinkt :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Zoe a Robin jsou nejlepší česká jména! (Nejsou původem česká, ale používají se tu :) ). Rozhodně máte oba dobrý vkus! Protože jména Kateřina, Anna, Jan atd...To není nic originálního a jsem ráda, že mám taky vcelku neobvyklé jméno :)
    www.catherineribbon.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Ani já nejsem přímo milovník těch klasických českých jmen jako je Jan, Marie a jiná. Osobně preferuji hlavně ty cizí, protože do budoucnosti bych chtěla vycestovat pryč ze země.
    Zoe je pěkné jméno, hodně krátké, hodí se k dlouhým příjmením. Myslím si, že by se za něj určitě nemusela stydět! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já doufám, že ať Zouí, tak Robin nebudou cítit stud za své jméno :-)

      Vymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...