Přeskočit na hlavní obsah

Všechno jde když se chce!

Dneska bych Vám ráda povídala o jednom člověku, který i přes prvotní skeptické myšlenky míří ke svému cíli.

Jak to všechno začalo?

Jednoho krásného dne se Petr rozhodl, že už ho nebaví funět do schodů jako sentinel, otravovala ho urputná bolest zad, kloubů a v neposlední řadě si řekl, že nakupovat velikost začínající na X ( a nebyla to XS :-) není nic pro něj.







Ale jak dál?

No jednoduše. Rozhodl se a učinil potřebné kroky. Byl si vědom toho, že sám asi velkolepé řešení nevymyslí a tak obětoval své kapesné - 200 KČ na osobní diagnostiku.  Petr byl změřen, zvážen a v neposlední řadě bohatě namotivován. Na základě výsledků krevních testů mu byl vytvořen nutriční jídelníček dle krevní typologie, který obsahoval doporučení na určité potraviny, nápoje a zároveň i varování čemu se vyhnout. V zásadě šlo o to vzdát se bílé mouky, odhodit tolik milované sladkosti v dál , najít si intimní vztah k ovoci a zelenině, prolévat se vodou a jíst v pravidelných dávkách. Petrova motivace byla velká a proto šel hlavou proti zdi. Zpátky ni krok!

A co sport?

Strava tvoří 50% úspěchu. Sport je druhá polovina skládačky. Aby bylo tělo fit, musí se hýbat. Ať se Vám to líbí nebo ne. Petr si zvolil nejvíce přirozený druh pohybu - chůzi, respektive NORDIC WALKING . Dle jeho slov je tento druh sportu úžasný relax. V kapse nosí skvělého pomocníka PANA "KROKOMĚRA" , který mu vždy upřímně a od plic řekne, jak to s jeho kondicí vypadá :-) Petr vyráží na  7 kilometrový špacír 3-4x týdně . To je obdivuhodné co říkáte? Já tleskám! 

Co na to rodina?

" Byl jsem prototyp negativisty a skeptika" říká Petr. Možná právě z tohoto důvodu neskákala manželka štěstím do stropu, když jí oznámil sladké tajemství. Moc dobře věděla, koho si vzala a jak ke zdravému životnímu stylu přistupuje. Karty se ale obrátily a Petr změnil ze dne na den svou životosprávu. Nestačila se divit. Po nějaké době Petrova úsilí se stal z rodiny tým za boj proti obezitě a nezdravému tělu. Navzájem si věří a podporují se, což je základní kámen každé mise.

Co je vysněný cíl?

Cíl byl dobyt. Petr zredukoval váhu o 17 kg. Úbytek předčil jeho očekávání. Na začátku si kladl za nejvyšší záměr shodit 10-15 kg. Překonal nepřekonatelné. Osvojil si stravovací návyky a i když občas zhřeší, svět se nezboří. Tělo po kalorické bombě dostane opět lehčí variace, které ho vrátí do normálního režimu.  A nyní je čas na koupi nových kalhot :-) Hurá do obchodu!






Co by Petr doporučil VŠEM, kteří mají touhu změnit své životy?

" Hlavně je důležité, aby člověk chtěl sám. Vždy se musí začít u sebe. Já mám štěstí, že mě to i baví. Nordic walking jsem si zamiloval - vyčistím si u něj hlavu. Baví mě vařit a experimentovat v kuchyni. Čas není výmluva. Hodinku denně si najde každý. Stačí jen chtít"


A co vy? Chcete?




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...