Přeskočit na hlavní obsah

Jablečné koláčky

Dostal se ke mně recept, který jsem si jako obvykle vylepšila. A tady ho máte :-)

Co budeme potřebovat?
  • 150g špaldové mouky
  • 100g pohankové mouky ( lze nahradit hladkou, ale pohanková je taková váce nadýchaná)
  • asi 30g másla
  • asi 30g kokosového oleje
  • 13g droždí
  • čtvrt hrnku plnotučného mléka
  • skořici
  • 2x vanilkový cukr
  • vanilkový lusk
  • 30% smetanu
  • lžička jemně mleté kávy
  • tmavý cukr
  • olivový olej
  • špetka soli

Jak na to?
Nejprve ohřejeme mléko ( ne vařicí, jen příjemně teplé). K teplému mléku přidáme rozdrobené kvasnice a lžičku tmavého cukru. Hrneček se směsí dáme na 10 minut na topení.V mezičase si připravíme těsto. V míse promícháme mouky, přidáme špetku soli, lžičku tmavého cukru, 3 lžíce olivového oleje, lžičku skořice, lžičku kávy a jako poslední přilijeme mléko s droždím. Těsto uhněteme, aby bylo konstantní a nelepilo se. Zpracované těsto dámě do mísy, přikryjeme utěrkou a necháme 1h kynout na teplém místě. Po vykynutí uděláme z těsta hada a nožem krájíme  malé kousky, ze kterých vytvoříme bochánky a pomoučeným dnem sklenky vytlačíme důlek pro náplň ( = nastrouhaná jablka, skořice, vanilkový cukr,vnitřek vanilkového lusku, rozehřáté máslo, skořicový cukr). Okraje koláčků potřeme 30% smetanou a do důlku vložíme připravenou náplň. Navrch je možné vytvořit drobenku ( špaldová mouka, tmavý cukr a kokosový olej), kterou přidáme na jablečnou náplň. pečeme na 200 stupňů 20-25 minut :-) 


Je to delikatesa! R.





Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace