Přeskočit na hlavní obsah

Recept na dokonalý vztah

Nebudu Vám věšet bulíky na nos - taky jsem dlouho nevěděla, jestli něco, jako dokonalý vztah existuje. Věřte nebo ne, je tu šance na úspěch.


Základním stavebním kamenem harmonického vztahu je tolerance a těšení se z maličkostí. To jsem zjistila už poměrně dávno. Nezapomínejte dávat tomu druhému prostor a čas na jeho koníčky, zájmy nebo kamarády. Neubírejte mu osobní prostor. Přivlastňování rovnou zapomeňte. Je důležité se na sebe těšit a to nebudete, pokud jste 24 hodin denně spolu. Zaručuji Vám, že se stane pravý opak. Ty roztomilé věci, které jste na začátku vztahu považovali za kouzelné se změní na otřesné návyky, které Vám lezou krkem- a o nechceme.



Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že muž potřebuje k spokojenému soužití bez podvodů a přetvářek pár prostých věcí - upravenou ženu, plnou lednici a teplé jídlo, pravidelný sex a uklizený dům.  Tak holky, seberte síly a hurá do toho! Troška řasenky  ještě nikoho nezabila.  Zapomeňte na vytahané tepláky a tričko XXL bez podprsenky. Z toho nikdo na zadek nepadne. Ne, ani výjimečně! I domácí oděv může být sexy a s kapkou šmrncu! Napajcování příjemnou vůní milujeme zrovna tak, jako naše drahé polovičky, takže taky bez problému. Ale pozor- všeho s mírou ! Zase nesmíme zapáchat jako barová k.... ehm  krasavice :D Kdo by neměl rád jídlo? A občas uvařit taky nepokládám za extra kumšt. Otázka sexu je jasná. Chceme vždycky, i když se nám zrovna nechce :-) Základní pravidlo, které je třeba dodržovat :-) Uklizený dům je snad samozřejmost, kdo by se chtěl rochnit v bordelu. Já teda ne :-) Nuže od teď už budou jenom spokojení muži :-))




A co potřebujeme ke štěstí my ženy? Lásku, něhu a pozornost. Když naučíte svého muže tento "triatlon" i z vás bude paní šťastná.  Pohlazení nic nestojí a každý potřebuje tělesnou blízkost milovaného člověka. Pokud Váš partner pochopí, že maličkosti dělají celek, máte vyhráno. Nemusí utrácet půl výplaty, aby byla manželka spokojená. Můj přítel má k dokonalosti opravdu jen málo. Ví, že miluju drobnosti. Na veledary mě neužije. A tak, když třeba tankujeme benzín, přinese mi lízátko. Vykouzlí mi úsměv na rtech a den je najednou tak krásný :-) Když jsem unavená, tak jde a umyje nádobí, zapne pračku a přikáže mi nucený odpočinek. Když jdeme na procházku jen tak mi utrhne kytku.  Je toho tolik. Mohla bych popsat stovky stran...





Pamatujte, že to opravdové štěstí nic nestojí :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...