Přeskočit na hlavní obsah

Jóga a jiné závislosti

Závislostem propadá valná většina populace. Každý z nás má něco, čemu nedokáže odolat. Ať už jde o čokoládu, alkohol, cigarety, přespolní běh nebo ondulování vlasů :-)  




Na závislosti lze pohlížet z různých úhlů a taktéž můžeme zkoumat různé stupně závažnosti. Ku příkladu konzumace čokolády na galony se dá už považovat za mírnou závislost, která naznačuje vzrůstající problém :-) Oběť závislosti nemůže nikdy optimálně posoudit v jaké fázi se právě nachází. Jmenuji se Radka a mám problém s hořkou čokoládou. Ano, je to tak. Kromě jógování sahám dost často po sladkém hříchu. Problém ale je, že mě neuspokojí jen tak něco. Milka nebo Orion mé chuťové buňky neošálí. K dosažení spokojenosti potřebuji minimálně 75% a výše. Jsem si vědoma toho, že čokoholismus je také závislost! 

A aby toho nebylo málo..Před dvěma lety jsem přičichla k józe ( jak už jistě víte) a ne a ne se jí nabažit. Kouzlo jógy spočívá v tom, že si otočíte svůj život o 360 stupňů a začnete na okolnosti pohlížet jinak. Není to jen sled dechu a pohybu. Je to životní princip, kterým se začnete řídit. Můj klasický večer probíhá asi tak, že piluji asány a zakusuji čokoládu. Přítel na mě nevěřícně hledí s lahodným, hořkým mokem v ruce a uzeným na prkénku. A tady máte klasický příklad toho, že protiklady se přitahují. Jsme jasný důkaz!

Naučíte se jednu asánu a rázem chcete umět další a další a další. Postupem času se možná smíříte s tím, že zkušený jogín z Vás bude asi tak za 50 let. Je to výzva a výzvy je třeba přijímat s grácií. Hlavní je neházet flintu do žita. Ba naopak. Neustále jít výš a výš, dál a dál. A pokud se držíte zlatého středu, ani Vaše závislost Vás nedostihne :-)


A jaké jsou Vaše závislosti?

Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace