Přeskočit na hlavní obsah

Síla vloček

Ovesné vločky jsem zařadila do svého jídelníčku asi před půl rokem. Každý den je snídám. Nebojte se, nechroupu je samotné. To není opravdu žádná hitparáda. No, ale v kombinaci s banánem, medem a kokosovým mlékem, to je jiná písnička! Již staří Římané věděli, proč krmit žaludek vločkami. Zařazením ovesných vloček do každodenního jídelníčku snadno pomůžete svému zdraví i štíhlé linii, tak tedy s chutí do nich!



Proč právě oves?
V ovesných vločkách se skrývá 66 % sacharidů, 16 % hodnotných bílkovin (bílkoviny v ovesných vločkách se svým aminokyselinovým složením a vysokým podílem esenciálních aminokyselin blíží ideálnímu proteinu), 7 % tuku a 12-14 % vlákniny. To není ale zdaleka vše! Vločky jsou vynikajícím zdrojem vitamínů, zjeména pak vitamínů A, B1, B2, D, E, kyseliny listové a kyseliny pantothenové. Pokud trpíte na chudokrevnost jako já, jistě Vás potěší skutečnost, že obsahují vysoké množství železa. V zástupu za tímto kovem stojí vápník, draslík, fosfor, hořčík, zinek, měď a mangan. Vločky = zdravá bomba pro tělo.


 Vločky jsou velkým zdrojem energie, proto je více než dobré je konzumovat v dopoledních hodinách. Obsahují sacharidy, především škrob. Jeho trávení a vstřebávání probíhá pomalu, a proto jsou ovesné vločky zdrojem dlouho a rovnoměrně se uvolňující energie. Pokud Vás čeká fyzická újma, dopřejte si nálož vloček. Není tedy divu, že je tento pokrm v TOP 10 mezi kulturisty a sportovci. 


Oves je rovněž výborný pro děti ve vývinu. Budou po něm růst jako z vody!je také zdrojem posilujících látek při únavě, rekonvalescenci, je velmi vhodný pro rostoucí či vyčerpaný organismus. Oves je díky obsahu pomalu se uvolňujících sacharidů prevencí vzniku cukrovky a je vhodnou potravinou pro diabetiky.
Vločky mohou nabídnout kvantum jak stravitelné vlákniny, tak té nestravitelné. Tato kombinace působí preventivně proti zácpě , rakovině střev. Oves má léčebné účinky na sliznici žaludku a dělá divy při poruchách trávení.

Skákal pes, přes oves a věděl proč :-) Máte rádi vločky?


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...