Přeskočit na hlavní obsah

Levandulový olej

Levandulový olej

Dlouho jsem hledala nějaký účinný pleťový krém, který by podpořil mou citlivou pleť a zabránil jí ve vysušování. Ruku na srdce – hledala jsem opravdu dlouho. Vždy jsem sahala po přírodních produktech a doufala. Je pravdou, že asi nejvíce u mě vedou oleje – olivový a kokosový. Ty jsou na pleť fantastické. Pomocí olivového se odličuji a kokosový nanáším v tuhých mrazech nebo naopak v létě na slunění .



Jednoho dne, když jsem se potulovala po DMku (můj oblíbený sport – brouzdat mezi regály J ) jsem narazila na levandulový olej. Jelikož mám k této květině nebo bylince, jak chcete, velmi blízko, šoupla jsem jí do košíku.


Jako každý olej je nutné ho používat na jemně navlhčenou pleť (aby nevysušoval). Musím říci, že pleť se ihned viditelně rozzářila, zatáhly se póry a za několik málo minut byla hladká jako dětská prdelka J Od té doby (cca měsíc) ho používám dvakrát denně a kdybych mohla, neustále tento produkt jen a jen chválím. Je 100% přírodní, takže se nemusíte bát parabenů či dalších chemických nepřátel.

A co o Levandulovém oleji říkají lékárny?
  1.                       zanechává pleť vláčnou bez pocitu mastnoty
  2. ·                     působí antisepticky a protizánětlivě, je vhodný při akné
  3. ·                     zpomaluje proces stárnutí
  4. ·                     pleti navrací zářivost a svěžest


A já samozřejmě kývu a zběsile souhlasím. Kdo nemáte, alou pro něj! Já používám olej od Saloosu, ale na trhu je nespočetné množství výrobců a značek. Vyberte si toho svého favorita a vyzkoušejte ho! R.


Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace